01 – Jak být sama sebou v každé situaci – Život není náhoda

Věříte zákonu přitažlivosti? V životě se neděje nic náhodou. Není náhoda, že si teď čtete tento článek. Vše, co v životě máte, je odrazem vašeho nastavení a myšlení o sobě a ostatních.

„jsem tlustá, nikdo mě nechce, v práci je nuda a nebaví mě, stejně mě opustí, láska neexistuje, už nikdy nikoho nenajdu ….“

Ať už vědomě či nevědomě si k sobě přitahujete vše, co máte. Určitě znáte situaci, kdy jste věděla, co chcete a lehce to získala. Vaše intuice byla silnější než vaše hlava. Vibrace vašeho srdce vyslala vaši myšlenku a vše se stalo podle vašeho nastavení:

„přijedu a bude kde zaparkovat, tu práci získám, budou mít ještě poslední kus…“

Vše je tak, jak má být. Nic se vám neděje jen tak pro nic za nic. Vše, co děláte nebo prožíváte potřebujete pro svůj osobní růst, abyste mohla být sama sebou.

Nic není náhoda.

Když jste nešťastná a neustále bojujete s tím, co se vám právě teď děje, tak vaše rozčarování, zlost nebo nespokojenost pramení z odporu nebo nesouhlasu s něčím, co se vám v životě děje.

Základem je přijmout, že je vše, jak má být. Pokud přestanete vzdorovat a bojovat, dostanete zpět přístup k vaší autentičnosti a jasné mysli. Neznamená to, že zůstanete ve vztahu, kde jste nešťastná nebo v práci, kde jste nespokojená.

Když přijmete, co se vám v životě děje, získáte sílu s tím něco udělat.

Uvědoměním si, že vy si vytváříte svoji životní cestu, získáte vládu nad svým životem. Když si nastavíte cíle, máte jasné směřování a motivaci. Víte, kam dáváte vaše úsilí a energii. Pokud víte, co chcete a kam směřujete, mají vaše činnosti smysl a jasný směr. Víte, na co se máte soustředit a máte motivaci naplnit vaše sny. Je důležité vědět, co chcete. Pokud si jen stěžujete a zaměstnáváte svou mysl tím, co nechcete, možná se pak divíte, že to ve svém životě máte. Uvědomujte si, kam zaměřujete svoji pozornost.

„Přestaňte vzdorovat a bojovat, dostanete zpět přístup k vaší autentičnosti.“

 Moje zkušenost

Také jsem bojovala s tím, co se mi v životě děje. Byla jsem úspěšná v práci, cestovala po světě a žila rok v Austrálii. Asi rok a půl po návratu ze Sydney jsem se vdala za Angličana a rozhodli jsme se, že budeme žít v České republice. Nakonec je ale vše úplně jinak a já se ocitám v situaci, které jsem nemohla dlouho uvěřit. Často jsem se v tom období ptala sama sebe, jak se to mohlo jenom stát?

Ve vzpomínkách se vracím k tomu, že dávám souhlas bývalému manželovi, aby nás během času, který trávím v České republice po narození naší druhé dcerky, přestěhoval z Londýna do menšího městečka v Buckimhamshire. Chápu, že příroda a čerstvý vzduch je pro malé děti dobrá volba. Co však naprosto nečekám je, že vybere dům, který je od městečka vzdálen 20 min chůzí.

Takže najednou bydlím téměř na samotě – (vedle nás jsou ještě dva domky) se dvěma malými dětmi, kde nikoho neznám. Krajina je malebná, bydlíme kousek od řeky, kde je to také moc krásné. Řeka je plná kačen a různých druhů hus, lodí a houseboatů. Pokud však prší, a to prší téměř stále, cestička do městečka je rozbahněná. Ráno vždy manžel odjíždí do práce a já zůstávám s holčičkami ve věku 2,5 roku a 4 měsíce na samotě v krásné krajině, kde každý den téměř celý proprší (tenkrát to bylo nejdeštivější období v historii Anglie). V té době jsem neměla k dispozici auto, a tak trávím většinu času s dětmi doma. Když na chvíli přestane pršet, jdeme se projít k řece. Dny jsou neskutečně dlouhé, cítím se sama a jsem unavená. Děti se v noci často budí, a tak toho moc nenaspím.

„Jak se mi to mohlo stát? Kde se stala chyba? Proč zrovna mně, holce z města, které v práci říkali světoběžnice?“, ptám se sama sebe.

Prožívám opravdu velké zklamání, zlobím se na sebe, na svého manžela a na celý svět kolem sebe. A protože jsem naštvaná a zklamaná, vůbec se mi má situace nelíbí a začínám bojovat. Bojuji sama se sebou a se svými pocity. Uzavírám se do sebe a snažím se vyhýbat konfliktům, kterých bohužel přibývá. Potlačuji své potřeby a snažím se přežít. Dávám holčičkám to nejlepší, co v této situaci dovedu.

Trvalo několik měsíců, než jsem přestala bojovat sama se sebou a svými pocity a uvědomila si, že je to moje volba, že žiji na místě, kde se mi to nelíbí. Rozhodla jsem se, že již déle nebudu trpět, ale hledat cestu, jak to změnit. Tím, že jsem situaci přijala, objevily se nové možnosti. To mi dodalo sílu, energii a jasnou mysl.

Uvědomila jsem si, že musím najít cestu, jak začít potkávat další maminky a najít pro sebe a děti více zábavy. Manžel začal jezdit do práce vlakem a já mohla začít využívat naše rodinné auto. Netrvalo dlouho a objevila jsem ve vedlejším městečku dětské kluby. Také jsme začali hledat dům přímo v městečku a do několika měsíců jsme se přestěhovali do krásného domu jen pár minut chůze od centra.

Začala jsem si opět vytvářet svoji životní cestu k naplněnému a šťastnému životu.

Úkoly 

1. Co se vám ve vašem životě nelíbí a nic s tím neděláte, protože si myslíte, že to není ve vašich možnostech?
2. Opravdu to tak je? Na kom to tedy závisí?
3. Proti čemu v životě bojujete a odmítáte to přijmout?
4. Jaké by to bylo, kdybyste to přijali?
5. Co nového by se pro vás otevřelo? Jaké možnosti pro sebe vidíte?

Pokud chcete, můžete vaše objevy sdílet i se mnou na adrese: eva@andriessen.cz